Mikulov-Svatý kopeček, kaple sv. Šebestiána

Kaple sv. Šebestiána stojí na Svatém kopečku, původně zvaném Tanzberg. Základní kámen byl položen v roce 1623, ale již v roce 1663 kaple vyhořela. Proto byla v letech 1672-1679 postavena kaple nová. Po roce 1630 byla z nařízení Františka kardinála Dietrichsteina vybudována křížová cesta se sedmi pašijovými zastaveními. Jejich počet odpovídal tehdejšímu dobovému zvyku a byl poděkováním za překonání morové epidemie, která postihla Mikulov v roce 1622. Mikulovská křížová cesta je nejstarší křížovou cestou v českých zemích. Zároveň s ní byla postavena také zvonice a kaple Božího hrobu. Po roce 1750 byl počet pašijových zastavení doplněn na 14. V roce 1786 byla josefínskými reformami kaple sv. Šebestiána zrušena a odsvěcena a společně s tím přestala věřícím sloužit i křížová cesta. Až s nástupem probošta Augustina Bartensteina v roce 1865 byla kaple opět posvěcena, zvonice opravena a došlo k obnovení obou tradic křížové cesty na Svatý kopeček i pouti k mikulovské Černé madoně, která byla původně umístěna v kapli kostela sv. Anny a v současné době se nachází v kostele sv. Václava. Milostná socha Černé Madony V roce 1611 založil František kardinál Dietrichstein kapucínský klášter, jehož součástí se stala napodobenina nazaretského domku Svaté Rodiny. Tradice těchto staveb byla později z do italské Lorety. To bylo důvodem, proč nechal František kardinál Dietrichstein nechal dovézt z Itálie milostnou sochu Černé Madony loretánské. Tuto sochu z cedrového dřeva umístil do nově zbudované loretánské chýše (Sancta casa) v kostele sv. Anny. Svatá chýše v Mikulove je nejen nestarší loretánskou kaplí na Moravě, ale i jednou z nejstarších v českých zemích. Stala se předlohou pro stavbu mladší loretánské kaple v Praze na Hradčanech. Kostel sv. Anny se po požáru v roce 1784 stal v polovině 19. století dietrichsteinskou hrobkou. V průběhu 17. a 18. století patřil Mikulov k nejnavštěvovanějším poutním místům na Moravě. Po požáru v roce 1784 byla socha Černé Madony přenesena