Dvůr Králové nad Labem, kostel sv. Jana Křtitele

Socha Panny Marie Ochránkyně města - Královédvorská Madona - Socha je vyřezaná z lipového dřeva a byla zhotovena pravděpodobně v roce 1500. Původně byla majetkem soukromé osoby. Za třicetileté války byla majitelem ukryta ve skále před zničením. V době této války bylo naše město vystaveno drancování císařských, saských a švédských vojáků, kteří vymáhali peníze a potraviny. Když nedosáhli svého, město většinou vydrancovali, vypálili a obyvatele vyvraždili (pokud v hrůze neopustili město již dříve). Toto hrozilo i město Dvůr Králové nad Labem. A tehdy se podle tradice stala událost zachránění města: Dne 9. 11. 1646 uložil švédský generál Wittenberg městu vysoké výpalné, které mělo být zaplaceno do 14 dnů vojenským poslům. Obyvatelé zamýšleli opustit město, ale někteří radili postavit se na odpor a město bránit. Ve své tísni se obrátili o pomoc k Bohu a rozhodli se konat pokání a dobré skutky. Děkan vyzval ke konání prosebného procesí kolem města. Druhého dne vyšel průvod z kostela a zastavoval se u jednotlivých křížů a soch, kde se věřící modlili k Bohu a Panně Marii za záchranu města. Když průvod zatáčel po cestě, spatřili spěchající dívku Marii Bonaventurovou. V ruce nesla zahalenou sochu, kterou našla ve skále. Když došla k průvodu, sňala plátěné roucho a ukázala všem účastníkům sochu Panny Marie. Na dotaz děkana, odkud nese tuto sochu, odpověděla, že ji našla v odlomené skále a donesla do dvorce. Tam ji měla ve své světnici a před ní se modlila. Přítomní pochopili přinesení sochy jako povzbuzení, vzali ji sebou a postavili na dolejší most k Žírči. Tam chodilo nejvíce lidí a každý, kdo přecházel přes most, se modlil za záchranu města. Za několik dnů zvítězili Švédové nad císařským vojskem u Jaroměře. Válečná vřava byla slyšet až ve Dvoře Králové. Strážní na příkaz purkmistra uzavřeli městské brány a muži obsadili hradby. Do vypršení lhůty zbývaly sice dva dny, ale ještě ten den, 21. 11., jak měšťané předpokládali, se blížila k městu vojenská četa v čele s hejtmanem. Nebyl vpuštěn do města s tím, že zbývají ještě dva dny lhůty. Popuzen odporem měšťanů, rozhodl se hejtman objet hradby a zjistit, kudy by mohli vniknout do města. Když dojel k dolenímu mostu, mihla se před nimi dívka a zmizela mu z očí. Hejtman si uvědomil, že se před sochou Panny Marie modlila za své město, vytrhl šavli a ze vzteku sekl do sochy. Na město padla v tu chvíli hustá mlha, nastal zmatek a hejtman upustil od obléhání města. Marie, která viděla zběsilý útěk Švédů, kteří prchali přes Žíreč k Jaroměři, vzala sochu a po příchodu k bráně žádala o vpuštění. Obránci, přestože poznali její hlas, zdráhali se vpustit ji dovnitř. Domnívali se, že je od vojáků přinucena dostat je lstí do města. Teprve po vylíčení celé situace, byla na příkaz purkmistra a prosbu rodičů otevřena brána a Marie vešla se sochou za hradby. Uvnitř vyslovila to, co si všichni přáli, že na přímluvu Panny Marie zachránil Bůh naše město. [Hlavní oltář z let 1674 - 1900 se sochou Panny Marie, zachránkyně města. Obraz sv. Jana Křtitele je v horní části oltáře] Socha byla z vděčnosti přinesena do kostela sv. Jana Křtitele. Obyvatelé Dvora Králové pak při slavnostní bohoslužbě slíbili, že tento den budou slavit jako svátek a že alespoň jeden člen rodiny půjde ke svátosti smíření a eucharistie. Marie se o sochu starala, dávala k ní květiny a ušila jí šaty z plátna, ve kterém měla sochu původně zabalenou. Pět let po této události přišla, v předvečer výročí zachránění města, do chrámu neznámá žena a poprosila Marii, zda by oblékla na sochu roucho, které donesla. Po jejím souhlasu, podala Marii hedvábný plášť, vyšívaný pestrobarevnými ornamenty. Když se ji Marie zeptala na jméno, aby je mohl děkan zapsat do kroniky, neznámá ji řekla, že je manželkou švédského hejtmana, který sekl do sochy. Byl zbaven hodnosti, za to, že nepřinesl požadované peníze a nevypálil město. Ale hlavně ho tížilo svědomí za rouhavý skutek, který udělal v jakémsi Dvoře v Čechách. Ona se rozhodla zhotovit vlastnoručně tento plášť a přinést ho pěšky do Dvora Králové jako smír a prosbu za odpuštění manželovy viny. Tento plášť a mnoho dalších, které byly ušity od královédvorských měšťanek během staletí, se dones uchovávají. Také česká královna Marie Terezie věnovala v roce 1743 jedny šaty. Již v druhé polovině 17. stol. se stal Dvůr Králové významným mariánským poutním místem, kam přicházeli poutníci v procesí zblízka i zdaleka. Poutní slavnosti trvaly po tři dny a zúčastňovali se jich tisíce věřících. V roce 1732 za děkana Josefa Rudla byl socha přenesena do zasklené vitríny v nově upraveném hlavním oltáři a na sochu Panny Marie s Ježíškem byly zhotoveny stříbrné korunky na jejich hlavy. Kolem sochy byla zhotovena svatozář s dvanácti hvězdami a pod sochou přidělán půlměsíc. Poslední velké poutní oslavy Zachránění města se konaly 21. 11. 1880, kdy se proti oslavám vyslovila německá část obyvatel města. Tradici oslav Zachránění města obnovil děkan Vaněk v roce 1920. Za jeho působení se konaly třídenní slavnostní pobožnosti a divadelní hry. Oslavy přerušila 2. světová válka a během následujících let (až do roku 1989) se den Zachránění města 21. 11. připomínal pouze při bohoslužbách. V roce 1959 složila báseň k Panně Marii Královédvorské řeholní sestra Marta Čermáková (Schönstattské hnutí), úmyslně ve starobylém jazyce. V roce 1968 ji zhudebnil ředitel kůru Josef Žídek. Píseň se každý rok zpívá při mši svaté k výročí události. Od roku 1990 je výročí připomínáno slavnou bohoslužbou. V roce 1996 ve dnech 17. - 24. 11. se konaly oslavy 350. výročí Zachránění města, které zorganizoval administrátor P. Józef Pleszczyňski. V rámci oslav se uskutečnila slavnostní mše a průvod se sochou Panny Marie po náměstí. Socha Královédvorské Panny Marie opustila poprvé od roku 1732 své místo na hlavním oltáři. Z archivu farnosti Dvůr Králové nad Labem Poutě a pobožnosti Hlavní pouť: 24. 6. Narození sv. Jana Křtitele; 21. 11 Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě