Chodov, evangelický kostel

Kvůli prudkému nárůstu věřících luterského vyznání se od počátku 20. století intenzivně řešila otázka výstavby evangelického kostela. Vznikl spolek, který si stavbu vzal pod patronát a do jeho čela se postavil MUDr. Richard Ritter von Stein, syn rektora Karlovy Univerzity a významná osobnost veřejného života Chodova své doby.

V rámci architektonické soutěže byl pro výstavbu vybrán návrh lipského architekta Julia Zeissiga (1855–1930). Realizace jeho evangelických kostelů najdeme v našem regionu například v Nejdku (1903–1904) a v Sokolově (1904). Většina kostelů, na kterých se autorsky podílel, se pak nachází v Sasku. Jeho tvorba vycházela z historizující tradice, v počátcích s oblibou používal neorománského stylu, později je doplňoval neogotickými prvky. Na počátku 20. století postupně používá i pozdně secesní ornamentiky, ovšem zabarvené do saské pozdní gotiky. Ta se ve své nejčistší podobě nachází právě v chodovském evangelickém kostele.

Na výstavbě kostela se kromě chodovských evangelíků výrazně finančně podílely i zahraniční evangelické spolky a jednotlivci. Pro plánovanou stavbu byl zakoupen velký pozemek v centru města, na kterém stála prastará usedlost „Rauscherhof“. Základní kámen kostela byl položen 4. června 1906 za účasti velkého množství obyvatel Chodova a okolí. Již v září byly do věže usazeny tři zvony, které byly ulity v dílně zvonaře Schilinga v durynské Apoldě. Pro jejich jména byly zvoleny názvy tří božských ctností – tedy Víra, Naděje a Láska. Zvony zcela vyplňovaly prostor malé zvonice kostela, neboť vážily úctyhodných 550 kg (Láska), 270 kg (Víra) a 161 kg (Naděje). Bohužel, vydržely ve věži společně jen deset let, neboť už v roce 1917 byly Láska a Naděje zabaveny pro potřeby rakousko-uherské zbrojní výroby a následně roztaveny v plzeňských Škodových závodech.

Celá stavba kostela, včetně vnitřního vybavení v jednoduchém secesním stylu, byla dokončena počátkem jara 1907 a slavnostní vysvěcení se za velkého zájmu veřejnosti uskutečnilo 7. dubna téhož roku. Kostel byl vysvěcen jako „Kostel svatého Kříže“, ale tento název se nikdy příliš neujal a prakticky po celou dobu své existence je stavba jednoduše označovaná jako „evangelický kostel“. Zasvěcení odpovídal i velká socha ukřižovaného Krista, která zdobila společně se slunečními hodinami jižní stěnu kostela.

Počet evangelíků i nadále stoupal a v roce 1925 spadalo pod chodovský evangelický kostel 956 věřících, z toho 465 přímo v Chodově. Pokud můžeme soudit z kusých záznamů a několika málo fotografií, byl interiér chodovského kostela mnohem bohatěji zdobený, než jak jej známe dnes. Čelní stěnu kryla velká malba Krista na kříži a menší obraz poslední večeře Páně. Součástí kostela byl i pomník evangelickým obětem první světové války.