Program Noci kostelů 7. června 2024

Kvůli prudkému nárůstu věřících luterského vyznání se od počátku 20. století intenzivně řešila otázka výstavby evangelického kostela. Vznikl spolek, který si stavbu vzal pod patronát a do jeho čela se postavil MUDr. Richard Ritter von Stein, syn rektora Karlovy Univerzity a významná osobnost veřejného života Chodova své doby.

V rámci architektonické soutěže byl pro výstavbu vybrán návrh lipského architekta Julia Zeissiga (1855–1930). Realizace jeho evangelických kostelů najdeme v našem regionu například v Nejdku (1903–1904) a v Sokolově (1904). Většina kostelů, na kterých se autorsky podílel, se pak nachází v Sasku. Jeho tvorba vycházela z historizující tradice, v počátcích s oblibou používal neorománského stylu, později je doplňoval neogotickými prvky. Na počátku 20. století postupně používá i pozdně secesní ornamentiky, ovšem zabarvené do saské pozdní gotiky. Ta se ve své nejčistší podobě nachází právě v chodovském evangelickém kostele.

Na výstavbě kostela se kromě chodovských evangelíků výrazně finančně podílely i zahraniční evangelické spolky a jednotlivci. Pro plánovanou stavbu byl zakoupen velký pozemek v centru města, na kterém stála prastará usedlost „Rauscherhof“. Základní kámen kostela byl položen 4. června 1906 za účasti velkého množství obyvatel Chodova a okolí. Již v září byly do věže usazeny tři zvony, které byly ulity v dílně zvonaře Schilinga v durynské Apoldě. Pro jejich jména byly zvoleny názvy tří božských ctností – tedy Víra, Naděje a Láska. Zvony zcela vyplňovaly prostor malé zvonice kostela, neboť vážily úctyhodných 550 kg (Láska), 270 kg (Víra) a 161 kg (Naděje). Bohužel, vydržely ve věži společně jen deset let, neboť už v roce 1917 byly Láska a Naděje zabaveny pro potřeby rakousko-uherské zbrojní výroby a následně roztaveny v plzeňských Škodových závodech.

Celá stavba kostela, včetně vnitřního vybavení v jednoduchém secesním stylu, byla dokončena počátkem jara 1907 a slavnostní vysvěcení se za velkého zájmu veřejnosti uskutečnilo 7. dubna téhož roku. Kostel byl vysvěcen jako „Kostel svatého Kříže“, ale tento název se nikdy příliš neujal a prakticky po celou dobu své existence je stavba jednoduše označovaná jako „evangelický kostel“. Zasvěcení odpovídal i velká socha ukřižovaného Krista, která zdobila společně se slunečními hodinami jižní stěnu kostela.

Počet evangelíků i nadále stoupal a v roce 1925 spadalo pod chodovský evangelický kostel 956 věřících, z toho 465 přímo v Chodově. Pokud můžeme soudit z kusých záznamů a několika málo fotografií, byl interiér chodovského kostela mnohem bohatěji zdobený, než jak jej známe dnes. Čelní stěnu kryla velká malba Krista na kříži a menší obraz poslední večeře Páně. Součástí kostela byl i pomník evangelickým obětem první světové války.