Dolní Moravice, kostel sv. Jakuba st.

Dolní Moravice je ze současných tří osad, které ji tvoří, nejstarší. O jejím významu svědčí fakt, že již roku 1351 se zde uvádí farní kostel sv. Jakuba staršího (tohoto patrona měla obec i na pečeti). První písemná zmínka o Dolní Moravici tedy pochází z poloviny 14. století, současní obyvatelé obce však kalkulují s datem značně starším – 1258. Farní kostel sv. Jakuba staršího, stojící na pahorku nad návsí, je dnes nespornou dominantou obce. Přítomnost chrámu je zaznamenána již v roce 1351, dnešní podoba kostela je však výsledkem pozdějších přestaveb. Původní středověký kostel stál na tomtéž místě a poprvé byl přestaven roku 1593 mistrem Joachimem. Stalo se tak za protestantského pastora Jana Albrechta, který zde působil od roku 1585. Během rekatolizace, konkrétně v roce 1624, byli protestantští kazatelé vyhnáni a na moravickou faru byl ustaven katolický farář Jan Elsner, jejž už po třech letech vystřídal Ondřej Schindler. Druhá, klasicistní přestavba moravického kostela následovala v roce 1795, neboť v červnu 1794 do budovy chrámu sedmkrát uhodil blesk a značně jej poškodil. Na renovaci přispěl z velké části řád německých rytířů. Současný kostel zachovává původní hranolovitou věž a presbyterium se sakristií, sloužící nyní jako boční kaple. Mezi tyto starší části byla vestavěna nová loď, nově orientovaná tak, že původní délka kostela tvoří její šířku a osa lodi s kněžištěm tvoří s původní orientací pravý úhel. Obdélníková loď se zaoblenými rohy je na jihu zakončena mírně odsazeným kněžištěm, k východní stěně přiléhá zmíněná boční kaple, k západní věž, vstup je na severu. V severní části kostela byla vystavěna hudební kruchta na osmi sloupech, na níž najdeme zdobené klasicistní varhany. Slohovou různost starší a novější části prozrazují okna - štíhlá v kapli, štěrbinová ve věži a široká v lodi - i opěrné pilíře boční kaple oproti hladké fasádě lodi. Ve vnitřním vybavení kostela zaujme zvláště iluzivní nástěnný oltář, nesoucí obraz sv. Jakuba staršího od Johanna Franze Greipela z doby před rokem 1798. Mariánský boční oltář zdobí obraz Panny Marie Immaculaty a sv. Josefa od Johanna Michaela Mathera a sochy sv. Kateřiny a Barbory, protější oltář sv. Kříže obraz Malé kalvárie a sv. Jana Nepomuckého se sochami sv. Veroniky, Maří Magdaleny a andílků. Umíráček ve věži s reliéfem sv. Josefa ulil Jan Antonín Behr v Olomouci v roce 1734. K dalším pozoruhodnostem Dolní Moravice zapsaným na seznam kulturních památek patří vedle areálu hřbitova u kostela i několik soch. Nejstarší z nich je pískovcová plastika sv. Jana Nepomuckého z roku 1751, kterou nechal u silnice na Malou Štáhli postavit František Mayer. Jen o rok později vznikl sloup sv. Trojice z roku 1752, pískovcové sousoší s bohatou reliéfní výzdobou podstavce, stojící u silnice na Novou Ves. Třetí pískovcová socha, stojící rovněž u silnice na Malou Štáhli, zachycuje Pannu Marii Immaculatu na toskánském sloupu. Socha je datována do roku 1764 a představuje pozůstatek po někdejší papírně.