Otročín, kostel sv. Michaela Archanděla

Historie objektu

Původní gotický kostel Božího těla byl postaven spolu s novou pravidelně založenou kolonizační vsí severovýchodně od původního založení obce Otročín (Landek) se starším kostelem sv. Michaela Archanděla, od kterého poté ve 14. století pravděpodobně převzal farní práva. Zdejší fara se připomíná poprvé v roce 1352, avšak není výslovně uvedeno patrocinium kostela. První zmínka o kostelu pak pochází z roku 1365. Podle análů kláštera v Teplé ze 17. století patřil Otročín tehdy ke klášternímu majetku a opat byl vykonavatelem patronátního práva. Roku 1667 ves vyhořela a při tom byly poškozeny oba zdejší kostely. Roku 1782 vyhořel původní kostel Božího těla a starý kostel sv. Michaela Archanděla poté sloužil jako farní. Z vyhořelého kostela Božího Těla zbyla jen malá kaple na místě věže. Protože však byl kostel sv. Michaela Archanděla daleko od obce, konaly se pravidelné bohoslužby v této kapli. V letech 1834 - 1838 byla na místě vyhořelého kostela Božího Těla, uprostřed jižní strany protáhlé návsi, zednickým mistrem F. Plescherem podle plánů dvorského stavebního úřadu ve Vídni, vedeného architektem Petrem Nobilem, autorem zámku z Kynžvartu, na náklad premonstrátského kláštera v Teplé, postavena novostavba empírového farního kostela na schématu venkovských barokních kostelů s klasicistním interiérem. Nový kostel poté převzal patrocinium dočasného farního kostela a byl nově zasvěcen sv. Michaelovi Archandělovi. Roku 1946 byly vysvěceny a instalovány nové zvony kostela jako náhrada za zvony zrekvírované během 2. světové války na válečné účely. Zvony vysvětil kněz Gilbert Bednář a jejich kmotry byli manželé Koudelkovi, rodina místního řezníka. Kostel je zapsán ve státním evidenčním seznamu nemovitých kulturních památek ČR. Na počátku 21. století je však kostel dosti zchátralý. Plechová střecha netěsní a masivně propouští vodu, která poškodila krovy a klenby, z nichž už odpadává omítka. Fasáda, včetně oken, je zcela degradována, spodní partie zdiva jsou nadměrně zavlhčené. Vlastník kostela, katolická církev, proto přistoupila k rekonstrukci stavby. V roce 2010 šlo na opravu kostela 20.000,- Kč z dotačních programů Karlovarského kraje.

Popis objektu

Jednolodní obdélný empírový kostel s polokruhově zakončeným presbytářem krytý plechovou valbovou střechou alukrytových šablon. Nad západním průčelím se tyčí 42 m vysoká neomítaná hranolová věž z kamenných kvádrů s jehlancovou střechou, po stranách presbytáře jsou přistavěny čtvercové sakristie, na jižní straně kostela připojena kaple a k severnímu průčelí přístavek schodiště. Vnější stěny kostela jsou členěny pilastry, polokruhově zakončenými okny a obdélným portálem hlavního vchodu. Na věži jsou proražena obdélná, polokruhově zakončená a oválná okna. Presbytář kostela je sklenut plackou, v závěru konchou, loď sklenuta dvěma poli křížové klenby s jedním polem placky uprostřed. Klenební pásy se sbíhají na pilastry. Do presbytáře se otvírají oratoře nad sakristiemi. Zděná kruchta, elipticky vybíhající do lodi, je nesena vysokými kanelovanými sloupy. V podkruchtí po stranách vchodu jsou umístěny polokruhově zaklenuté výklenky. Vnitřní zařízení kostela tvoří pseudorenesanční hlavní oltář z roku 1897 se sochami blahoslaveného Hroznaty a sv. Norberta a s obrazem sv. Michaela Archanděla od A. Wallera. Pilastrový portálový boční oltář Božského srdce s letopočtem 1834 a monogramem tepelského opata Adolfa Koppmanna na menze a s obrazem Poslední večeře. Pilastrový portálový boční oltář Panny Marie s letopočtem 1838 a monogramem opata Melchiora Mahra a s obrazem Bolestné Matky boží. Pozdně gotická, bohatě zdobená šestiboká pískovcová křtitelnice, dílo tepelské kamenické huti z počátku 16. století, s nárožními drápky na soklu, motivem šišek na hranolovém dříku a dvěma řadami obloučků na nádobě. Raně barokní dřevěné víko z 2. poloviny 17. století s festovy, pásky a čtyřmi putti a se skupinou Křtu Kristova. Původně oltářní obraz sv. Michaela Archanděla z doby kolem roku 1700 v polokruhově zakončeném rámu pochází ze zrušeného a zbořeného kostela sv. Michaela Archanděla v horní části obce. Obraz sv. Martina a dřevěné sochy sv. Michaela a sv. Mikuláše z konce 19. století přeneseny ze hřbitovního kostela sv. Martina v Toužimi. Čtrnáct zastavení křížové cesty z roku 1807 od žlutického malíře J. Müllera v soudobých empírových rámech. Soudobá kopie poutního obrazu Panny Marie (Madony) z 18. století. Na konzolách v lodi jsou umístěné čtyři dřevěné barokní sochy sv. Františka, sv. Kryštofa, blahoslaveného Hroznaty a sv. Zdislavy. Na oltáři jsou umístěné dřevěné barokní sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny ze zrušeného oltáře při západní stěně lodi a dřevěná lidová socha Panny Marie (Madony) z 19. století.